úterý 30. března 2021
V úvodu knihy Wendy popisuje, co všechno je pro zdraví a krásu pleti důležité a co bychom neměli opomíjet. Zmiňuje, jak své tělo správně vyživovat a co si rozhodně odepřít, jak jíst v souladu s ročními obdobími, jak zmírnit stres a jak se začít stravovat vědomě. Najdete zde její osobní seznam potravin, které má vždycky doma v kuchyni po ruce, ale také seznam kosmetických produktů, bez kterých se neobjede a které jsou jejím must have na poličce v koupelně.
Dále jsou kapitoly rozděleny podle jednotlivých ročních období. V každém se zaměřuje na několik sezónních potravin, které bychom měli do svého jídelníčku zahrnout. U každé z nich popisuje, v čem je skvělá a připojuje seznam obsažených nutrientů, abychom věděli, jak moc je daná potravina pro naši pleť health boosterem. Tímto mě velice motivuje k tomu tyhle potraviny jíst a přitom vědět, jak moc tím svému zdraví prospívám. Tohle je pro mě něco, co si při jídle čehokoliv neuvědomuju. Uvědomuju si chuť jídla, uvědomuju si možná, jak vypadá na talíři, jak voní, ale nikdy nepřemýšlím o tom, co doopravdy jím, čím právě tímto jídlem svému tělu prospěju a naopak - pokud jím něco nezdravého, v čem tělu zrovna škodím. A to je podle mě velký krok dopředu, začít takhle vědomě jíst a přemýšlet nad tím, jak své tělo vyživujeme. Pro mě to znamená určitou výzvu, společně s mindful jezením. Obojí je pro mě cílem, ke kterému bych v rámci stravování chtěla jednou dojít. Není to zas tak dávno, co jsem četla knihu Pomalá dieta, která toto téma velmi hezky popisuje. Ruku v ruce s Eat Beautiful jsou pro mě průvodcem k opravdu zdravému stravování nejen obsahem, ale i svou podstatou.
Následují recepty, jež zahrnují zmíněné a rozepsané potraviny, které si můžeme připravit. Zkusila jsem jich několik z kapitoly spring. Jsou jednoduché, chutné a plné vitamínů.
Na konci knihy najdete kapitolu beautytips. Obsahuje diy nápady, skincare routine tipy, náležitosti jednotlivých typů pleti a problémů jako jsou akné a další a nakonec jsou tam zmíněny i léčivé rostliny a byliny, suplementy, které bychom měli doplňovat a taky seznam nutrientů, které jsou pro zdraví důležité a proč.
Jsem z téhle knihy vážně nadšená. Budu z ní pravidelně čerpat inspiraci a připomínat si důležitost zdravého stravování a celkové péče o sebe sama.
pondělí 29. března 2021
Několik posledních let často a ráda vzpomínám na období, na které si pamatuji jako na mé nejšťastnější. Bylo to kolem roku 2013. Byla jsem optimistická, veselá, přátelská a obklopovala jsem se tím, co mi dělalo radost. Byla jsem svá. Dělala jsem to, co mě bavilo, oblékala jsem si to, co se mi líbilo, jedla jsem to, co mi chutnalo. Studovala jsem sice obor, který mě zas až tak moc nezajímal, ale měla jsem kolem sebe skvělé lidi, díky nimž jsem vnitřně rostla a kteří se stali mými nejlepšími přáteli.
Dva roky na to jsem začala nový vztah. Po čase se ukázalo, že je tento vztah natolik toxický, že mi postupně ničil mou osobnost, mou svoucnost, sebral mi veškeré zbytky sebedůvěry, vlastní postoje a názory, všechno, co jsem měla ráda a co mě bavilo a můj život se proměnil v malé peklo. Nechci zabíhat do detailů, je to nehezký příběh a nerada na ty tři roky mého života vzpomínám. Ale musím říct, že ničeho nelituji! Hodně jsem se toho o sobě dozvěděla, z mnohého jsem se poučila. Zjistila jsem, že se člověk může odrazit od dna. Že má určitou hranici únosnosti, a když k ní dojde, něco se stane, změní. Procitla jsem, sebrala poslední zbytky sebeúcty a za dramatických okolností od všeho utekla, abych se zachránila. Ale hlavně, to, co mám teď, bych neměla, kdyby cokoliv předtím bylo jinak.
Další roky jsem sama sebe rehabilitovala. Emočně, fyzicky, prostě celkově. Pomalu jsem se vracela sama k sobě. K tomu, kým jsem kdysi bývala. Stejně tak dlouho, jako mi trvalo se změnit, se zase měním zpátky ve své vlastní, původní, originální já. Je to pro mě zvláštní a silná zkušenost, ze které se stále učím, pozoruji, co se se mnou děje a kým právě teď jsem. A musím říci, že teď, v tuto chvíli, se cítím opravdu šťastná. Štěstí není jen to, čím se obklopujeme. Štěstí je pocit uvnitř, nastavení mysli, duše, fyzického těla, celková jejich harmonie. A paradoxně k tomu, co jsem teď napsala, tento pocit vnitřního štěstí může velmi úzce souviset s tím, čím se obklopujeme. To totiž tvoří náš svět, je jeho součástí a odráží se i na tom, co je uvnitř.
Cítím vnitřní klid, jistotu a určitou bezstarostnost. Dostala jsem se tam, kde jsem kdysi byla. Zase se věnuji tomu, co mě baví. Obklopuji se tím, co mám ráda, co se mi líbí, poslouchám hudbu, která mě dobíjí, nemusím se bát projevit sama sebe taková, jaká jsem, říct svůj vlastní názor, nebo něco chtít. Zní to tak samozřejmě, ale ne vždy a pro každého to tak je. Kromě toho všeho jsem se dostala i k tomu, že mám nějaké ambice, plány a cíle, na kterých chci pracovat a realizovat se v nich. Tak dlouho jsem žila bez cíle, nevěděla jsem, kam směřuji, kudy mám jít, co mám dělat. Nevěděla jsem, co chtít, co by mě bavilo. Kdysi, před těmi osmi lety, jsem měla určitou představu sama o sobě a svém životě, na základě které jsem se mohla posouvat dál. Dneska je to trochu jiné, než to bylo předtím, ale podstata je stejná. Cítím energii a chuť se rozvíjet, učit, vzdělávat a jít si za něčím, čeho bych mohla dosáhnout. Je to tak osvěžující, tak nabíjející. Úplně jsem na ten pocit zapomněla.
Teď tyhle pocity nechám uzrávat, stejně jako moje nápady a myšlenky a jednoho dne se o to s vámi, doufám, podělím podrobněji. Dneska nejsem moc konkrétní, vím. Všechno jsem napsala v náznacích a nechala pracovat vaši fantazii. Přeci jen, téma je to osobní. Ale i tak jsem měla potřebu o tom napsat. Možná hlavně sama pro sebe, abych si tohle období, tyhle změny, které se dějí, všechen ten vnitřní optimismus a dobrý pocit, pamatovala.
Nikdy jsem nebyla fan of supplements. Tabletky za padesát korun z lékárny nebo drogerie mi z nějakého důvodu nepřijdou moc důvěryhodné. Abych pravdu řekla, obecně jsem vůči farmakologii trochu skeptická, žádné léky neužívám a díky bohu ani nemusím. Naopak, vždycky mě to táhlo k přírodním produktům, k bylinám, koření, ke zdravým rostlinám všeho druhu. A to i navzdory tomu, že kdo ví jakou oblibu v zelenině jsem si nikdy nenašla, dokonce se přiznám, do nějakých třinácti let jsem kromě rajčat snad ani žádnou nejedla. Ale už jsem dost velká na to, abych věděla, nakolik je pro zdraví zelenina, ovoce, byliny a jiná zeleň důležitá. Jsou v nich důležité živiny, vitamíny a minerály a stopové prvky. Mnoho prospěšných látek je i v produktech živočišného původu. Jenže, v dnešní rychlé době se už na ně nemůžeme spoléhat jako na nejdůvěryhodnější a nejpřirozenější zdroj těchto látek. Jednoduše jich neobsahují tolik, kolik by měly a kolik naše tělo potřebuje. Nejsou tolik výživné. Zelenina a ovoce jsou pěstovány ve sklenících bez přirozeného slunečního světla a bez půdy bohaté na živiny, často je jejich růst popoháněn fytochemií. Zvířata jsou chována v halách, opět bez přísunu slunečních paprsků, čerstvého vzduchu, prostoru pro pohyb a krmeny jsou naprosto nedostatečně. Podávány jsou jim antibiotika proti nemocem a růstové hormony. Potom ani jejich maso, mléko nebo vejce nemohou být plné zdraví. Je tedy na místě sáhnout po doplňcích, které tyto malé či větší deficity vyrovnají a pomohou nám ke zdraví.
VITAMÍN D
Vitamín D je pro naše tělo velmi důležitý. Podporuje zdraví našich kostí a zubů tím, že pomáhá k absorbci vápníku, přispívá ke správnému fungování imunitního systému, k růstu buněk a také mírní záněty v těle. Pozitivně působí na naši psychiku a také je nezbytný pro zdravou a krásnou ple. Existují dva druhy vitamínu D, jež mají pro lidské tělo význam: vitamín D3, který je živočišného původu, organizmus si ho syntetizuje sám pomocí slunečního záření, ale doplnit ho můžeme i stravou. Mnohem lépe se vstřebává, než vitamín D2 získaný z rostlin, například z hub vystavených záření UVB. Nicméně vzhledem ke škodlivosti slunečního záření a potravinám, jejichž kvalita není dostatečná, je při jeho nedostatku nezbytné tento vitamín suplementovat.
Sluneční záření by mělo pokrýt 80% denní potřeby tohoto vitamínu. Je ale nutné brát v úvahu zeměpisnou šířku a roční období. V České Republice nejsme schopni produkovat téměř žádný vitamín D3 asi 6 měsíců v roce. UVB záření, které podněcuje tvorbu vitamínu D, neprochází skrze mraky. Intenzita záření je závislá i na výšce slunce nad obzorem. Pobyt na slunci ráno a večer je pro získání vitamínu D zbytečný. Množství vytvořeného vitamínu D snižují ochranné krémy, suchá kůže starších lidí, velké množství melaninu v kůži, zahalování těla a znečištěné ovzduší.
Tímto docházíme k odpovědi na otázku, proč je vitamín D nutné suplementovat. Pediatři ho předepisují miminkům hned od narození. Každý den podávám Norince jednu kapku tohoto vitamínu a došlo mi, že i já sama bych ho měla užívat.
D3 + K2 MK7
Při suplementaci vitamínu D3 by se měl užívat zároveň i vitamín K2. Napomáhá ukládání vápníku do kostní hmoty a zároveň ho rozpouští v měkkých tkáních.
SONNENFREUND
Vybrala jsem si kapky Sonnenfreund v kombinaci vitamínu D a K2 MK7 na bázi kokosového oleje od německé naturopatické společnost Naturtreu. Jejich filozofií je, že vše, co k životu potřebujeme, nalezneme v přírodě. Jejich produkty jsou čistě přírodní a neobsahují žádná barviva, aromata, plnidla a konzervanty a jsou veganské. Celé balení 30ml obsahuje 1020 kapek, při užívání dvou až tří kapek denně (1 kapka = 1000 I.U.) je mohou užívat dvě osoby, vzhledem k tomu, že do šesti měsíců od otevření se musí spotřebovat. Naturtreu nabízí mnoho dalších druhů doplňků stravy na přírodní bázi, z rostlinných extraktů, koření, bylin. Zaujal mě například komplex pro zdravé nehty, vlasy a kůži, který je složen z extraktů z kopřivy, bambusu, houby choroše a z plodů Saw Palmetto, což je speciální druh palmy. Zajímavý je také komplex kurkumy, kadidla, zázvoru, skořice a černého pepře, který je skvělý na podporu trávení, potlačení zánětů a bolesti, pro zdravé kosti a klouby, normální funkce dýchacího systému, kontrolu tělesné hmotnosti a mnoho dalšího.
S příchodem jara jsem začala běhat a taky cvičit doma. Pohyb je klíčový pro celkové zdraví, ale je jen jedním střípkem celku a nesmíme zapomínat ani na ty ostatní. Výživu těla zevnitř, zvenku, na odpočinek, dostatek čisté vody a spánku každý den. Sama vím, jak obtížné může být vybalancovat všechny tyto aspekty zdraví. Ale děláme to sami pro sebe a pro to, abychom se cítili dobře a vypadali dobře. Každý malý krok se počítá.
ZDRAVÁ A KRÁSNÁ PLEŤ
Mysleme na to, že vitamín D je klíčový pro zdravou a krásnou pleť. Jeho dostatečný příjem může přispívat k léčbě akné, psoriázy, ekzému či růžovky. Jelikož je tento vitamín nezbytný pro správné fungování imunitního systému, chrání tím také pleť a stará se o její správné hojení. Při hojení i prevenci akné hraje roli i to, že léčí záněty. A jelikož sluneční paprsky pozitivně působí na psychiku, mírní tím stres, který je také příčinou stárnutí pleti. Stačí 15 minut nechráněného slunečního záření každý den. Vitamín D zlepšuje elasticitu pleti a podporuje tvorbu kolagenu, snižuje viditelnost vrásek a pigmentových skvrn, mírní předčasné známky stárnutí a pleť rozjasní.
Jak jste na tom vy, necháváte tvorbu vitamínu D pouze na sluníčku, anebo doplňujete suplementy?
středa 17. března 2021
Keto nebo low carb dieta, která se stala v posledních letech velmi populární, je pro mě zároveň tou jedinou účinnou dietou, díky níž jsem shodila pár kilo. Téma já, jídlo a diety jsou na opravdu dlouhý článek a třeba o tom někdy napíšu. V tomto článku bych se ale chtěla zaměřit konkrétně na mou zkušenost a pocity z keto diety.
Keto dieta je zaměřena na příjem zdravých tuků a proteinů a s minimálním obsahem sacharidů. U keto diety by denní přísun sacharidů neměl přesáhnout 30g (u low carb 80g). Při ketóze, která nastává po pár dnech na této stravě, začne brát tělo energii z tukových zásob v těle namísto ze sacharidů, které konzumujeme (a který se uloží do tukových zásob, pokud je ho více, než tělo spálí). Což mi přijde jako naprosto ideální způsob, jak efektivně zhubnout. Výsledky, které jsem viděla na sociálních sítích, byly neuvěřitelné! A těch holek, co touto dietou někdy až rapidně zhubly, bylo mnoho a já jsem věděla, že tohle je konečně cesta, kterou se dá doopravdy zhubnout. Bez trápení, bez hladovění, dokonce i bez cvičení.
Když jsem držela keto dietu poprvé, byla jsem z ní naprosto nadšená! K snídani jsem si dala vajíčka se slaninou a slintala jsem blahem. Slanina, vau! K tomu zeleninový salátek. Najednou jsem mohla jíst tučné sýry jako je hermelín, brie, chedar, jogurty s vysokým obsahem tuku, plnotučné mléko a dokonce smetanu! Nedokážete si ani představit tu vnitřní radost, že si všechny tyhle potraviny můžu dopřávat a u toho hubnu. Po mnoha letech všeobecného přesvědčení, že tučné potraviny jsou totální tabu, bylo tohle nové zjištění jako spása. Úleva. Pohlazení po duši po všech těch letech neúspěšných pokusech zhubnout. Nízkotučné diety plné proteinů a sacharidů znamenaly jediné: hlad. Neustálý hlad a chuť na jídlo, který jsem dříve či později vyřešila tím, že jsem se pořádně nacpala. Pokud možno nějakým junk foodem. Chvilkové uspokojení vystřídalo výčitky a pocity méněcennosti. Nebudu zabředávat do hloubky, vraťme se k mému keto hubnutí. Na keto dietě jsem necítila hlad. Nikdy. Společně s keto jsem najela zároveň na intermittent fasting (přerušovaný půst), kdy se jí jen v určitém časovém intervalu dne - já jsem jedla mezi 9. a 19. hodinou. Po týdnu jsem se cítila úžasně. Kromě toho, že jsem neměla hlad a netížily mě obsedantní myšlenky na jídlo, cítila jsem spoustu energie a měla jsem dobrou náladu. Navíc jsem se cítila opravdu pohodlně ve svém těle, což je pro mě nenahraditelný pocit a jen tak můžu být spokojená. Po třech týdnech na mně visely kalhoty a tričko, ve kterém jsem byla natěsno napěchovaná, mi bylo volné. Citelně i viditelně jsem zhubla tuk především na břiše. Ten pocit byl vážně úžasný. Žádné cvičení, jen obyčejná chůze. Kromě výše vyjmenovaných mléčných potravin jsem jedla vejce, máslo, maso, ryby, avokáda, rostlinné oleje, ořechy, semínka, hodně zeleniny, jak syrové, tak pečené nebo jinak tepelně upravené. Z ovoce jahody, maliny, borůvky v omezeném množství. Taky rostlinná mléka. Občas batát, který máme rádi k lososu, pro zpestření a na chuť.
Po měsíci přišel první malý prohřešek a pak se to začalo nabalovat a já jsem společně s příchodem léta, festivalů a další zábavy začala jíst cukr a všemožný junk a kila šla postupně nahoru. Logicky. Nebylo to plynulé zařazení zdravých sacharidů. Byly to nálety na nezdravé a vysokokalorické jídlo. Není se tedy čemu divit.
Podruhé jsem keto dietu držela letos na začátku roku. Vydržela jsem měsíc a půl a zhubla 4,5 kila z plánovaných patnácti. Pak přišla první oslava a návštěva babičky. Jeden koláček, druhý koláček a další den cestu domů muffin ke kafi, mekáč a bylo po dietě. Ano, přiznávám, když už, tak se někdy dokážu "jídlem" fakt zprasit. Nejsem na to pyšná a nedělám to často, spíše výjimečně, abych si dala jídlo z mekáče, ale nebudu se tvářit, že tohle všechno nejsou pozůstatky mých stravovacích návyků z minulosti. Jak už jsem říkala, jídlo je pro mě téma, možná bych mohla říct i můj stín, který mě celý život doprovází a já se s ním snažím spřátelit, ale stále jsem na cestě a hledám ten nejlepší způsob, jak se stravovat zdravě a především udržitelně, bez zbytečných výkyvů.
Kromě skvělého pocitu, který cítím na těle a přívalu nové energie, tentokrát mi keto dieta pomohla i v odstraněné bolestí, které mi začaly v těhotenství a s porodem neodezněly, naopak se k bolavým chodidlům, kotníkům a kolenům přidaly i záda. Chodila jsem na fyzioterapii, cvičila jsem doma, ale bolelo to pořád. Jindy osvěžující jóga pro mě byla mučením. Až poté, co jsem změnila jídelníček a vyřadila z něj cukr a high carb potraviny, se tyhle bolesti výrazně zmírnily! Byla jsem za to tak vděčná! Začala jsem si myslet, že jsem možná v těle měla zánět, jehož je cukr příčinou. Poté, co jsem zase high carb a cukr začala jíst, se tyhle bolesti začaly pomalu vracet. O tom, jak jsem nafouklá a kila jdou nahoru, ani nemluvě.
Po měsíci a půl mě opakující se potraviny začaly trochu nudit. Pravdou ale je, že se dá s recepty experimentovat a na instagramu nebo pinterestu je nekonečně mnoho inspirace. A pokud má člověk u této diety pohyb, cvičí, nebo se věnuje nějakému sportu, jsem přesvědčená o tom, že ten pocit v těle musí být ještě mnohem příjemnější a kila jdou dolů ještě rychleji. Mým cílem je shodit zbývající poporodní kila a 5 dalších k tomu. Není to nic nereálného a vzhledem k mé momentální mírné nadváze ani nic nezdravého, naopak.
Dlouhodobě tato forma stravování není udržitelná a ani si nemyslím, že to je rozumné. S keto dietou momentálně nepokračuji, ale pokouším se sestavovat svůj jídelníček s co nejmenším množstvím sacharidů. Co chci ale také změnit, je pohyb. Přidám pohyb každý den a věřím, že čísla na váze půjdou postupně dolů. Ten skvělý pocit v těle za to opravdu stojí!
Máte zkušenosti s keto nebo low carb stravováním? Anebo máte jiný osvědčený způsob, díky němuž se vám podařilo efektivně zhubnout?
úterý 9. března 2021
Cítím ve vzduchu, že jaro už se blíží. (A blíží se také moje třicáté narozeniny, btw.) Sluneční paprsky mě nabíjí novou energií a chutí žít - což je v dnešní době trošku problém, přesto nechci být negativní a stěžovat si na okolnosti, ale chci využít toho, že mám nové nápady a realizovat to, co je možné.
Jedna z věcí, které mám v plánu, je vytvořit si svůj nový workspace a zároveň místo pro odpočinek. Pro upřesnění: momentálně nepracuji, takže workspace bych možná měla dát do uvozovek. Každopádně tím myslím místo, kde si sednu ke stolu s notebookem nebo deníkem a můžu tvořit, udělat si makeup a nalakovat nehty, nebo si přečíst knihu. Máme v bytě sice více místností, přesto jsem si tohle svoje místo prozatím vyhradila v budoucím Nory pokojíčku, který momentálně slouží jako místnost pro přebalování, převlékání a odkládání jejích věcí. Dohromady s mým koutkem přetékajícím hromadou časopisů a knih, věcmi na focení a veškerou mou dekorativní kosmetikou, působí tahle místnost neuspořádaným dojmem, občas to dokonce nazvu skladištěm, protože nemám ráda nepořádek a neorganizovanost. No dobře, není to ve skutečnosti tak zlé, jak to zní. Jen to není podle mých představ. Na jaře bych proto chtěla tento pokoj dát do kupy a vymyslet jeho koncept tak, aby působil příjemně, abych v něm měla místo pro své introvertní záliby a zbytek aby vypadal více jako pokojíček, kde by i Nora mohla trávit čas. Brzy začne lézt, sedět, o něco aktivněji objevovat svět kolem sebe a hrát si s novými hračkami, takže se nebudeme muset omezovat jen na hrací podložku v obýváku.
Když jsem v létě hledala inspiraci pro nursery room, líbil se mi převážně boho style a jeho světlé, hřejivé odstíny béžové, hnědé a pudrově růžové, duhy, lesní zvířátka a tak. A tak jsem první nábytek a dekorace začala ladit do tohoto stylu. Pro začátek jen pár kousků: křeslo, komodu, přebalovací pult, pár obrázků, poličky s knížkami a koberce. Kompletní a samostatný dětský pokojíček bych jí chtěla vytvořit až bude ve věku, kdy tam bude moci spinkat sama, což může být za dva, za tři roky. Velká spousta tvůrčí práce je tedy zatím otázkou budoucnosti. V tuto chvíli bych se tedy chtěla pokusit jen o malé zútulnění a zaměřit se především na svojí část pokoje.
V jednom rohu mám světle šedé křeslo, ve kterém si většinou čtu knihy, anebo trávím čas na notebooku, se kterým bych se ale chtěla postupně přesunout ke stolu. Ten je velmi malý a minimalistický, vyrobený z březového dřeva, ale pro moje potřeby dostačující. Židli mám pouze provizorní. Je to původně jídelní židle z mangového masivu. Chtěla bych ji vyměnit za nějakou pohodlnější. Na zeď plánuji pověsit nástěnku s inspirativními fotografiemi a citáty, které mě budou motivovat a každý den "nakopávat" k tomu, abych si šla s úsměvem na tváři za tím, co chci. Přemýšlím o nějakých menších plakátech v rámečcích. Chtěla bych na stůl i novou lampu. Jako dekoraci svíčku, sukulent nebo vázu s květinami. A jelikož na stole není mnoho prostoru, je potřeba promyslet, kam umístím veškerou svou dekorativku, zrcadlo a šperkovnici a taky kam schovám všechny časopisy, aktuálně rozečtené knihy a osobní dokumenty.
Jsem opravdu velkou milovnicí papírových bloků, sešitů a vůbec papírových a psacích záležitostí, stejně jako i psaní, takže mít psací stůl je pro mě jakýmsi "must have". Jakýkoliv designový a unikátní blok si okamžitě získává mé srdce. Momentálně píšu deník do bloku od Castelli Milano ve světle růžové kožence. Vedu v něm záznamy ohledně mého stravování, cvičení, péče o sebe sama, obecně vzato je takovým mým průvodcem na cestě k pocitu spokojenosti sama se sebou. Na co jsem ale narazila právě při hledání inspirace pro můj workspace, je Jo & Judy a jejich úžasné papírenské potřeby, do nichž jsem se zamilovala! Bloky, plánovače, diáře, pohlednice, lepenky, je toho spousta a je to krásné, takže nepochybuji o tom, že si od nich pár věciček vyberu.
Vytvoření nového místa pro to, co mě baví, mi bude zároveň motivací a ještě větší radostí k tomu, co už dělám - a o to větší radost to bude, pokud k narozeninám dostanu i nový MacBook, který si přeji. Nikdy dříve jsem si nedovolila ani pomyslet na to, že bych mohla chtít cokoliv od Applu, byla jsem vždy realisticky skromná, ale víte co, tenhle život žijeme jenom jednou - takže ano, přeji si nový rose gold MacBook!
Pomalu kompletuji wish list se všemi detaily. Jak je z ilustrací v tomto článku patrné, preferuji čistotu a uspořádanost a v poslední době (nejspíš za to může blížící se jaro a barvy kvetoucích stromů) tíhnu ke světlým barvám, k růžové, zlaté, nude, bílé a líbí se mi světlé dřevo. Mé druhé já miluje černo-bílý minimalismus, takže je možné, že se tyto dva styly budou časem prolínat nebo střídat.
neděle 28. února 2021
Pravdou je, že jsem se o módu do hloubky nikdy dříve nezajímala. Oblékala jsem, co se mi líbilo, to je celé. Nyní jsem zcela ponořena do intenzivního samostudia a neskutečně mě to baví. Postupně čtu mnoho knih o módě i módních návrhářích a zjišťuji, že móda je úzce spjata s kulturou všeho druhu, jelikož umění bere inspiraci z mnoha různých oblastí. Momentálně čtu biografii Coco Chanel, silné a inspirativní ženy, mimo jiné jednou z těch, kdo do odívání přinesl praktičnost, pohodlí, jednoduchost a levné látky jako je žerzej, ze kterého šila šaty, a přitom se jí podařilo toto všechno povýšit na luxus. Vedle toho listuji stránkami knihy Móda od Karen Homer, která je úžasně barevně ilustrovaná a plná základních a opravdu velmi zajímavých faktů nejen o módě, ale i o různých osobnostech spjatých s módou, stylech oblékání, kosmetice, vůních, ženském těle, focení, šéfredaktorech módních časopisů a mnohém dalším. Móda má v dnešním moderním světě samozřejmě i svá úskalí, tedy především fast fashion, rychlá móda. O tom se chystám číst v knize Vláda módy.
Jak vy osobně vnímáte módu? Připadá vám povrchní, anebo v ní vidíte něco víc?
neděle 21. února 2021
středa 17. února 2021
Právě čtu knihu Velké kouzlo od Elizabeth Gilbert, autorky bestselleru Jíst, meditovat, milovat. V této knize pojednává o kreativitě, o tvoření, a jelikož je spisovatelka, vychází z vlastní zkušenosti a píše o psaní. Přesně takovou knihu jsem si potřebovala přečíst. Knihu, která popisuje úskalí v procesu tvorby, vyjmenovává jednotlivé věci, které kreativitu zabíjí, a jak bychom měli tvorbu brát, chceme-li opravdu tvořit, tedy dělat přesně to, co nás naplňuje, baví a pro co žijeme, jsme-li tvůrčí osobnost.
Skvěle vystihla perfekcionismus, jakožto jednu ze základních přísad tvůrčí strnulosti a bídy.
"Perfekcionismus brání lidem dokončit jejich díla, ale ještě hůř, často jim brání byť i jen začít. Perfekcionisté se často předem rozhodnou, že výsledný produkt nebude nikdy uspokojivý, takže se ani neobtěžují s tvůrčím procesem vůbec začínat."
Každá moje tvůrčí krize tkví především v perfekcionismu. Také v nekonečném srovnávání se. V pokusech být někým, kým nejsem, třeba fotografkou nebo modelkou. Nejsem ani jedno z toho. Jaká úleva, přiznat si to. V tuto chvíli jsem tu jednoduše proto, abych psala.
"Považuji perfekcionismus jen za prémiovou, haute couture verzi strachu. Myslím si, že perfekcionismus je jen strach v módních botách na jehlovém podpatku a v norkovém kožichu. Předstírá eleganci, zatímco se třese strachy. Protože pod zářivým pozlátkem není perfekcionismus nic víc než hluboký existenciální strach, který pořád dokola říká: Nejsem dost dobrý, a nikdy nebudu."
Opravdu, jako by definovala mé nastavení mysli. Kolik takových perfekcionistek běhá po tomto světě, předem poražené, protože nikdy nebudou jako někdo jiný? Dneska jako by nemělo žádný význam vlastnit instagramový účet, nejste-li fotograf na profesionální úrovni a nevěnujete veškerý volný čas focení krásných věcí a upravování svých fotografií k dokonalosti.
Je mi to líto, ale nejsem a nebudu perfektní. Ani v tom, co dělám, ani v tom, kým jsem. Ani já, ani nikdo jiný. Tedy alespoň ne v povrchním slova smyslu. Všude kolem je tolik inspirace, tolik vzorů, tolik vší té rádoby dokonalosti, která ale nikdy není realitou a úplnou pravdou. A vlastně, proč ne. Je to vzrušující. Ale co je důležitější, ponechat si osobní kouzlo, být autentičtí v tom, co děláme, jakým způsobem to děláme a nezapomenout, co nás na tom tak baví.
Budu se k této knize zřejmě občas vracet, číst si v ní a připomínat si, o čem kreativní proces je a o čem není. Budu z ní čerpat energii a chuť tvořit, která tu občas je a chvíli zase není. Důležité je, abych se vždy s radostí znovu pustila do toho, co mě naplňuje radostí a zapomněla na pravidla, která vlastně reálně neexistují.
Sepsala jsem několik důležitých myšlenek, které je zapotřebí si připomínat, abychom nesetrvávali v bludném kruhu nekonečných začátků bez pokračování:
Do what you love. Pokud je to něco, k čemu se v myšlenkách opakovaně vracíme, co v hloubi srdce cítíme, že chceme a v čem se cítíme skvěle, není důvod, proč se tomu nevěnovat.
Keep remaining why you love it. Opakovat si, co nás na tom tak baví a připomínat si pocit z vykonávané činnosti, při které zažíváme flow, nás může snadno vrátit do procesu tvoření.
Don´t think about how to do what you love, just do it. Může existovat milion způsobů, jak věci dělat, jak je dělat jinak, lépe, ale pokud nad tím budeme jen přemýšlet, nikdy se nikam neposuneme. Protože practice makes you perfect.
Don´t compare to others. You are not others. Do it your way. Ostatní dělají to samé vždycky jinak. Je jedno, jestli lépe nebo hůř, jednoduše: dělají to jinak. My máme svůj způsob, svůj styl, přijměme ho a vnímejme jako ten nejlepší!
Don´t think about what others think. Něco, co může být opravdu velkou stopkou a strašákem všem tvůrčích lidí. Nedejte pochybám šanci. Ani na minutu. Přemýšlejme jen o tom, jak jsme s tím, co děláme, spokojeni my sami. Na ničem jiném nezáleží.
Don´t chase inspiration, be the inspiration. Sledovat, jak tvoří ostatní a inspirovat se je fajn, ale zabere to také neskutečně mnoho času, který bychom mohli raději strávit vlastním tvořením.
Never look back. You are exactly where you need to be. Tvoření je proces. Náš život je proces. Nikdy nezůstane nic stejné, každý den jsme někde jinde. Proto není potřeba se ohlížet, co jsme jak dělali v minulosti, podstatné je, co děláme teď.
Social Icons