Začala jsem k jedení a k jídlu přistupovat jinak. Měním zažité návyky, což není nic jednoduchého, ale důležité je vědět, jak na to. Jedním z nových návyků je vnímání signálů a potřeb svého těla. Je velmi důležité vědět, co nám tělo říká a neplést si tyto signály s něčím jiným. Chuť na sladké, anebo na jiné, často vysokokalorické jídlo, přichází ve chvílích, kdy tělo něco potřebuje. A ne vždy potřebuje zrovna jídlo.

   Kdykoliv zpozoruji, že mě honí mlsná a přemýšlím, co bych si dala, nejprve se zamyslím, jestli se za těmito chutěmi neskrývá jiný vzkaz, který mi tělo posílá.

TEKUTINY

   Nedostatečný pitný režim je jedním z důvodů, proč sahám po něčem, co by doplnilo jakousi vnitřní potřebu. Když mám na něco chuť, anebo pocit, že si potřebuju něčeho zobnout, často si uvědomím, že jsem toho dneska moc nevypila. Proto je důležité mít pitný režim pod kontrolou a vypít dostatečné množství čisté vody každý den.

VELIKOST PORCÍ

   Omezování se co do kvantity jídla je nesmysl. Tělo, potažmo mozek je chytrý a žádná omezení na něj dlouhodobě neplatí. Chvíli možná zvládne čelit nedostatku, ale při první příležitosti si vezme, co potřebuje, i s úroky. Trápit se dietami, při kterých pocítíme hlad, je naprosto kontraproduktivní, pokud chceme hubnout. Efekt bude nakonec VŽDY opačný! Měli bychom jíst vdžycky do syta, ale zároveň dokázat navnímat hranici plnosti a nepřekročit ji ani o sousto. Jídlo nám má dodat energii, přejídáním dostáhneme poklesu energie, únavy a těžkosti.

BÍLKOVINY A TUKY

   Energie získaná z bílkovin a zdravých tuků zajistí pocit sytosti na mnohem delší dobu, než to dokážou sacharidy - to říkám ze své vlastní praxe. Když si naložím sacharidové jídlo, ať už to jsou těstoviny, brambory nebo rýže na jakýkoliv způsob, porce mě nasytí, jen pokud toho sním hodně a celkem brzy mám zase hlad a potřebu jíst. Když si ale na talíř naložím dostatečné množství zeleniny, bílkovin a zdravých tuků, nejen, že porce není potřeba tak velká, protože tato kombinace makroživin je dostatečně sytá, ale dlouhé hodiny potom nemám hlad, tedy ani potřebu sahat do skříňky s čokoládou.

POTĚŠENÍ

   Jíst jídla, která jsou nudná kombinací jednolivých potravin, chutí nebo i vizuálně, je něco, s čím se náš mozek nespokojí. Potřebuje potěšení z jídla! Pokud mu ho nedopřejeme, pokud si jídlo nedokážeme vychutnat, bude toužit po dalším a dalším jídle, dokud nedostane to, co chce. Každé jídlo by pro nás mělo být malou oslavou. Mělo by nás bavit, měli bychom si ho užít, vychutnat všemi smysly. Vnímat, co jíme. Je to důležitou složkou trávicího porcesu a jen tak bude tělo spokojené, naplněné fyzicky i obrazně, a nebude toužit po sladké tečce.

EMOCE

   Emoční jedení je velké téma a týká se mnoha z nás. Nudíme se, jsme smutní, jsme ve stresu, cítíme se "prázdní", nenaplnění (nikoliv jídlem, ale emočně) anebo naopak máme dobrou náladu a oslavujeme, ať už nějakou událost, nebo jednoduše krásu všedního dne - důvod k tomu, dát si kousek dortu, se najde kdykoliv. I to je dobré si uvědomit, zamyslet se, ve chvíli, kdy saháme po tabulce čokolády, jestli náhodou nejdeme zajíst něco nezpracovaného uvnitř nás. Já osobně jsem často jedla z nudy, anebo proto, že jsme se cítila skvěle, byla jsem s někým venku a je přece super zajít si na zmrzlinu nebo na kávu a dát si k ní dortík, hm? Je to skvělé, ale ani to není podmínkou. Pro uvolnění emocí je skvělá krátká meditace, dechové cvičení nebo jógové protažení.

ÚNAVA

   Za potřebou jíst - tedy doplnit energii - ideálně sacharidy a ještě lépe rovnou cukrem, se často skrývá únava, fyzické i psychické vyčerpání organismu. Není nic jednoduššího, než si jedndouše odpočinout, dát si teplý čaj, protáhnout se a rozproudit v těle energii, nebo jít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu.

HORMONY

   My ženy nejsme hormonálně lineární, hladina našich hormonů se mění společně s naším menstruačním cyklem, stejně tak i úroveň energie, nálada, stav naší pleti a tak dále. Je dobré si to uvědomit a vědět, že právě tohle může být důvodem, proč někdy máme chuť na jídlo větší, než v jiné dny. Je to v pořádku a není nutné se striktně omezovat, pokud v některých dnech cítíme, že tělo potřebuje jíst víc.

ÚPLNĚK

   S cyklem Měsíce se to má velmi podobně, jako s naším menstruačním a na Zemi, stejně jako i na nás, má určitý vliv. Pociťuji to pravidelně a zrovna ve dnech kolem úplňku jsem si všimla, že mám na jídlo mnohem větší chuť, než jindy. Respektuji tyto pocity. Nepřejídám se, ani si nezajdu koupit kyblík Ben&Jerry's - i když bych fakt chtěla! A samozřejmě můžu. Ale taky nemusím.

   Tohle všechno jsou moje zkušenosti, které jsem sama na sobě vypozorovala. Jak to máte s chutěmi na sladké, nebo cokoliv jiného, vy? Co je spouštěčem těchto chutí? Nepotlačujete jídlem, sladkostmi, nebo třeba kávou volání vašeho těla po něčem úplně jiném?

TIP!

   Na závěr tu mám ještě jeden osobní tip, jak se zbavit závislosti na sladkém a zmírnit časté chutě. Je to něco, co mi pomáhá a co mi dává smysl. Je to nízkosacharidové stravování, kdy se na čas omezí potraviny s vysokým obsahem sacharidů, cukr a obecně sladidla. Přečetla jsem výbornou knihu Cukrfree 9ti týdenní program a je to jedna z nejlepších a nejužitečnějších knih o stravování, kterou jsem kdy četla, je plná praktických tipů a jde i do sféry psychologie a emočního jedení. 9ti týdenní program jsem neabsolvovala, jelikož jsem už nějaké předchozí zkušenosti s nízkosacharidovým (keto) stravováním měla a víceméně se tak snažím většinou jíst, ne na 100%, ale většinou. Nicméně kdo má s chutěmi opravdu problém, je tohle skvělá cesta, jak se jich zbavit.

MOJE MLSÁNÍ

   No a ještě k tomu, co mlsám já, když mám opravdu na něco sladkého chuť a nechci sáhnout rovnou po pain au chocolat. Je to vysokoprocentní hořká čokoláda - nad 90% (ochutnala jsem dnes 70% a přijde mi dost sladká! haha). Stačí mi jeden větší čtvereček, který si polámu na menší kousky a nechávám v ústech rozpustit.  Pak zbožňuju ořechové krémy - moje nejoblíbenější jsou ty od NATU! Nejraději mám kešu krém s jahodami a arašídový krém s kokosem, mňam! Opravdu doporučuju. Ujídám vždy po jedné lžičce.

FOLLOW ME.

    Zdravá výživa, přírodní kosmetika, zdravá planeta - to všechno jsou věci, ke kterým tíhnu a snažím se, abych svým jednáním škodila co nejméně sama sobě i přírodě. Jím zdravě a vždy když jsem "ujela", topila jsem se ve výčitkách a pocitu marnosti. Cokoliv, co není přírodní a bio, mi nikdy nesmělo překročit práh a žádné "chemikálie" bych si na pleť ani na vlasy nedala, stejně jako bych s nimi neprala nebo nemyla koupelnu. Kvůli igelitovému pytlíku, který jsem kdysi našla ve směsném odpadu, jsem si neodpustila kousavou poznámku. Uvědomuji si, že takové chování překračuje jistou mez a hraničí s posedlostí, která může působit až úzkostně. V poslední době se pokouším rozpouštět jakoukoliv sebemenší úzkost a snažím se ve všem najít harmonii a zlatou střední cestu. Někdy je to těžké, přepisovat vzorce svého myšlení a dlouhodobé návyky. Ale vím, že pokud se oprostím od touhy po dokonalosti a pustím se extrémů, zažiju uvolnění a svobodu.

   Minulý týden jsem naprosto spontánně zašla do L'Occitane a koupila si krém na ruce s nádhernou vůní třešňových květů a já jsem si ho kdysi dávno - je to tak 8-10 let zpátky - kupovala a naprosto jsem ho zbožňovala pro tu jeho úžasnou květinovou vůni. Příjemně zvláční ruce, které po něm zůstanou hedvábně jemné a hydratované a jeho malá tuba v krásném obalu mívala své čestné místo v mé kabelce. Po tolika letech urputného držení se jakéhosi pravidla, že budu používat jen čisté, přírodní produkty, jsem si dovolila koupit si svůj oblíbený krém. Ano, i přesto, že NENÍ přírodní. A víte co? Je to skvělý pocit! Užívám si po tolika letech tu krásnou vůni. Užívám si ten pocit, že si MŮŽU dopřát cokoliv, co chci. Užívám si, že jsem si dovolila dopřát si něco, co se neshoduje s mnou nastavenými pravidly.

   S jedením, a vlastně asi s čímkoliv jiným, je to stejné. Leží mi doma skvělá kuchařka od Elly Woodward s veganskými recepty, Eat Beautiful, která je plná skvělých zdravých receptů, ale žádný z nich není low carb. Je to špatně? Už nikdy si podle nich nic neuvařím, protože je v receptu mouka nebo brambory? Fakt ne. Zbožňuju low carb stravování. Cítím se po něm skvěle a kalhoty mi sedí každým dnem o maličko lépe. Ale opět, je to určité pravidlo a vytváří omezení. A omezení vedou k úzkostem, které ve svém životě nechci. Tenhle život žijeme jenom jednou. A je škoda si odpírat potěšení, ať už jsou jakákoliv.

   Učím se, jak se odpoutat od pravidel, které mi možná nevyhovují a najít ve věcech určitou rovnováhu. Vypouštím ze své mysli fráze jako "už nikdy" a "navždycky", pouštím nové začátky, kterými se namotivuji, kdykoliv se něco "pokazí". Nechci s ničím neustále začínat odznova a lépe. Nechci sama se sebou bojovat. Opravovat sama sebe, své chování a snažit se, abych nikdy nedělala "chyby". Všechno je to jen o nastavení mysli. A já jsem se rozhodla přepnout do režimu "I don't care. I just wanna have fun!" Chci si koupit makeup, který všichni tolik chvílí a paletku očních stínů s odstíny, které v přírodní kosmetice nenacházím. Chci si koupit voňavou masku na vlasy, po které budou moje vlasy hedvábně hladké, lesklé a půjdou snadno rozčesat. Chci si udělat wafle s jahodami a občas se zastavit v pekařství pro čerstvé pečivo. Možná si říkáte: a co ti v tom brání? Vůbec nic, jen moje vlastní mysl. Strach. Ale žít ze strachu z jídla nebo kosmetiky, která není přírodní, je trochu úlet, nemyslíte?

   Přírodní kosmetiku mám opravdu moc ráda. Nakupuji ale dražší a dražší produkty high-end značek a bohužel ne vždy platí, že drahé rovná se kvalitní a dobré a taky to není záruka, že mi produkt sedne. Strašně ráda vyzkouším kosmetiku, které jsem se dlouhé roky z principu vyhýbala a kterou mnozí ostatní chválí a mají ji rádi. A co se týče jídla - už několik týdnů cvičím. Dvakrát nebo třikrát týdně, jak to vyjde a jak se mi chce, a nikoliv jako trest za to, že jím, co chci, anebo proto, že se na sebe nemůžu podívat. Cvičím, protože můžu cvičit. Protože se po cvičení cítím skvěle. Protože mám ráda pocit, kdy druhý den cítím svaly a vím, že jsem pro své tělo udělala něco dobrého. Proto, že chci v létě nosit kraťasy, aniž bych musela čelit rozedřené kůži na vnitřních stranách stehen, což docela dost bolí. Naše těla milují pohyb. Jsou k němu stvořená. Cvičení mě vždycky děsilo, představovalo pro mě dřinu a tvrdou práci a nebyla to lenost, která způsobila, že jsem se cvičení vyhývala, ale moje hluboce zakořeněném přesvědčení, že cvičení musí být dřina. A tak sama sebe ujišťuji, že si dám jen pár nenáročných cviků, pár minutek cvičení, anebo si jen zatancuju. Vždycky je z toho alespoň půlhodinka příjemného posilování a tance, protože mě to jednoduše baví. Když už se do toho pustím, je to super a z pár minut se stane najednou pár desítek minut.

   Uvědomujete si, která z vašich zásad, pravidel a nastavených hranic vás podvědomě drží při zdi a nedovolí vám naplno žít? Je něco, v čem se omezujete, ale co byste dělali úplně jinak, kdyby... ?

FOLLOW ME.