Zdravá výživa, přírodní kosmetika, zdravá planeta - to všechno jsou věci, ke kterým tíhnu a snažím se, abych svým jednáním škodila co nejméně sama sobě i přírodě. Jím zdravě a vždy když jsem "ujela", topila jsem se ve výčitkách a pocitu marnosti. Cokoliv, co není přírodní a bio, mi nikdy nesmělo překročit práh a žádné "chemikálie" bych si na pleť ani na vlasy nedala, stejně jako bych s nimi neprala nebo nemyla koupelnu. Kvůli igelitovému pytlíku, který jsem kdysi našla ve směsném odpadu, jsem si neodpustila kousavou poznámku. Uvědomuji si, že takové chování překračuje jistou mez a hraničí s posedlostí, která může působit až úzkostně. V poslední době se pokouším rozpouštět jakoukoliv sebemenší úzkost a snažím se ve všem najít harmonii a zlatou střední cestu. Někdy je to těžké, přepisovat vzorce svého myšlení a dlouhodobé návyky. Ale vím, že pokud se oprostím od touhy po dokonalosti a pustím se extrémů, zažiju uvolnění a svobodu.
Minulý týden jsem naprosto spontánně zašla do L'Occitane a koupila si krém na ruce s nádhernou vůní třešňových květů a já jsem si ho kdysi dávno - je to tak 8-10 let zpátky - kupovala a naprosto jsem ho zbožňovala pro tu jeho úžasnou květinovou vůni. Příjemně zvláční ruce, které po něm zůstanou hedvábně jemné a hydratované a jeho malá tuba v krásném obalu mívala své čestné místo v mé kabelce. Po tolika letech urputného držení se jakéhosi pravidla, že budu používat jen čisté, přírodní produkty, jsem si dovolila koupit si svůj oblíbený krém. Ano, i přesto, že NENÍ přírodní. A víte co? Je to skvělý pocit! Užívám si po tolika letech tu krásnou vůni. Užívám si ten pocit, že si MŮŽU dopřát cokoliv, co chci. Užívám si, že jsem si dovolila dopřát si něco, co se neshoduje s mnou nastavenými pravidly.
S jedením, a vlastně asi s čímkoliv jiným, je to stejné. Leží mi doma skvělá kuchařka od Elly Woodward s veganskými recepty, Eat Beautiful, která je plná skvělých zdravých receptů, ale žádný z nich není low carb. Je to špatně? Už nikdy si podle nich nic neuvařím, protože je v receptu mouka nebo brambory? Fakt ne. Zbožňuju low carb stravování. Cítím se po něm skvěle a kalhoty mi sedí každým dnem o maličko lépe. Ale opět, je to určité pravidlo a vytváří omezení. A omezení vedou k úzkostem, které ve svém životě nechci. Tenhle život žijeme jenom jednou. A je škoda si odpírat potěšení, ať už jsou jakákoliv.
Učím se, jak se odpoutat od pravidel, které mi možná nevyhovují a najít ve věcech určitou rovnováhu. Vypouštím ze své mysli fráze jako "už nikdy" a "navždycky", pouštím nové začátky, kterými se namotivuji, kdykoliv se něco "pokazí". Nechci s ničím neustále začínat odznova a lépe. Nechci sama se sebou bojovat. Opravovat sama sebe, své chování a snažit se, abych nikdy nedělala "chyby". Všechno je to jen o nastavení mysli. A já jsem se rozhodla přepnout do režimu "I don't care. I just wanna have fun!" Chci si koupit makeup, který všichni tolik chvílí a paletku očních stínů s odstíny, které v přírodní kosmetice nenacházím. Chci si koupit voňavou masku na vlasy, po které budou moje vlasy hedvábně hladké, lesklé a půjdou snadno rozčesat. Chci si udělat wafle s jahodami a občas se zastavit v pekařství pro čerstvé pečivo. Možná si říkáte: a co ti v tom brání? Vůbec nic, jen moje vlastní mysl. Strach. Ale žít ze strachu z jídla nebo kosmetiky, která není přírodní, je trochu úlet, nemyslíte?
Přírodní kosmetiku mám opravdu moc ráda. Nakupuji ale dražší a dražší produkty high-end značek a bohužel ne vždy platí, že drahé rovná se kvalitní a dobré a taky to není záruka, že mi produkt sedne. Strašně ráda vyzkouším kosmetiku, které jsem se dlouhé roky z principu vyhýbala a kterou mnozí ostatní chválí a mají ji rádi. A co se týče jídla - už několik týdnů cvičím. Dvakrát nebo třikrát týdně, jak to vyjde a jak se mi chce, a nikoliv jako trest za to, že jím, co chci, anebo proto, že se na sebe nemůžu podívat. Cvičím, protože můžu cvičit. Protože se po cvičení cítím skvěle. Protože mám ráda pocit, kdy druhý den cítím svaly a vím, že jsem pro své tělo udělala něco dobrého. Proto, že chci v létě nosit kraťasy, aniž bych musela čelit rozedřené kůži na vnitřních stranách stehen, což docela dost bolí. Naše těla milují pohyb. Jsou k němu stvořená. Cvičení mě vždycky děsilo, představovalo pro mě dřinu a tvrdou práci a nebyla to lenost, která způsobila, že jsem se cvičení vyhývala, ale moje hluboce zakořeněném přesvědčení, že cvičení musí být dřina. A tak sama sebe ujišťuji, že si dám jen pár nenáročných cviků, pár minutek cvičení, anebo si jen zatancuju. Vždycky je z toho alespoň půlhodinka příjemného posilování a tance, protože mě to jednoduše baví. Když už se do toho pustím, je to super a z pár minut se stane najednou pár desítek minut.
Uvědomujete si, která z vašich zásad, pravidel a nastavených hranic vás podvědomě drží při zdi a nedovolí vám naplno žít? Je něco, v čem se omezujete, ale co byste dělali úplně jinak, kdyby... ?
Super článek, nastavení mysli hraje strašně velkou roli v našich životech. Já se snažím fungovat bez výčitek. Dávám si radši zdravější varianty jídel, ale proto, že mi chutnají, ne proto, že "musím". Neříkám, že si nikdy nedám nic nezdravého a když dám, výčitky nemám. I když se snažím hubnout, cvičím a prostě nejsem spokojená se svojí postavou, chci si život svým způsobem užít a ne se trápit kvůli tomu, že si nemůžu dát jídlo, na které mám zrovna chuť :D
OdpovědětVymazatPřesně tak <3 Mám to teď stejně!
Vymazat