Po menší regenerační pauze, kdy jsem meditovala nad určitými situacemi a zážitky a nabírala novou energii, jsem tady a (společně s novým templatem - to abych sama sebe maličko namotivovala) rozšiřuji své bloggerské portfolium. Respektive si ujasňuji jeho další směr a obsah. Chci psát o tom, co je mi nejblíž. O tom, čím žiju. A to se časem mění a moje témata se prolínají, jednou je pro mě prioritou něco, pak zase něco jiného, možná to sami znáte.
Zájem o přírodní kosmetiku šel poslední dobou hodně stranou. Vlastně veškeré mé styčné body, které držely mou realitu pohromadě, se společně s událostí, o které jsem psala v minulém článku, zhroutily. Jako by všechno, co pro mě něco znamenalo, najednou ztratilo svou důležitost a energetický náboj a stalo se neutrálním. Udělala jsem krok vpřed a všechno zůstalo za mnou. Pustila jsem tolik zbytečné zátěže, kterou jsem si nesla a vykročila s lehkostí vpřed. Do neznáma. Do prázdna. Nikam jsem se nehrnula, jen jsem vyčkávala, co bude dál, co se stane a co naplní mé další dny. Samotné mi tento popis zní fantasticky, ale nejde o nic víc než z hloubi vytažený pocit vyjádřený slovy. Možná abstraktní a nic neříkající, ale pro mě skutečný. Nicméně, vraťme se na začátek. Kosmetika, o které jsem hodně psala, ztratila na významu. Můj instagramový i skutečný sociální svět, jako by se zastavily a já o ně přestala mít zájem. Zpochybnila jsem význam všeho, co jsem doposud dělala. Proč? Protože mi to nevyhovovalo. Protože mi některé mé doměnky, myšlenky a naučené vzorce způsobovaly úzkost. Protože jsem nevěděla, čemu věřit a čemu dále věnovat svou pozornost.
A tak v posledních týdnech, možná už měsících, opatrně pozoruji svůj opravdový svět a ptám se sama sebe, co je pro mě vlastně důležité a co ne. Dovoluji sama sobě nelpět na spoustě přesvědčení, že něco MUSÍM. Dávám si svobodu. Konečně jsem správně vyjádřila to, co chci říct! Snažím se vnést do své mysli pocit svobody. Pustit úzkost, pustit stres, pustit tlak. Pustit cokoliv, co mi tyto pocity způsobuje. Hledám cokoliv, co by mě ještě mohlo tížit, zpochybním to a přetvořím to ve svobodu.
Teď už ale k něčemu reálnému, čeho se můžete chytit. Jídlo, body image, sebehodnota a sebepřijetí, to jsou témata, která jsou mi velice blízká. A o nich bych na blogu nově chtěla psát. Učit se a inspirovat ostatní k tomu, aby přijímali sami sebe, aby se naučili mít nejdřív rádi sami sebe předtím, než se pustí do čehokoliv jiného. Aby si uvědomili hodnotu sebe sama. Aby naslouchali svému tělu. Aby dokázali rozeznávat jeho signály, to, co nám jejich prostřednictvím sděluje. Aby se vrátili do svého těla a nevnímali ho jako něco cizího, co je často jen přítěží, ale naopak se o něj s tou největší péčí a láskou starali. Jedení a sebehodnota jsou dvě strany jedné mince. Úzce spolu souvisí a vztah k jídlu odráží vztah, jaký máme sami k sobě. Vím velmi dobře, o čem mluvím. Moc ráda bych tato témata zahrnula mezi již existující témata na tomto blogu, který tak bude zaměřený na vnější i vnitřní krásu, zdraví, well-being a harmonii.
Join the conversation!