NEVER SAY DIET AGAIN

   Možná jste si všimli, že jsem v posledních týdnech na blogu neaktivní. A to i přesto, že jsem do psaní blogu i přispívání na instagram vnesla určité flow, pravidelnost a dokonce přitáhla pozornost pár nových sledovatelů. Ne, že by mě to přestalo bavit, anebo přišel nějaký další tvůrčí blok. Kdesi uvnitř sebe ale vnímám, že potřebuju ve svém životě zpomalit, zpřítomnit se a věnovat svou pozornost sama sobě, své mysli. Přirozeně jsem si tak dala pauzu úplně ode všeho, i od toho, co mě baví. Na mateřské zažívám dny, které jsou plné stresu a tlaku, který si však vytvářím jenom já sama. Mám potřebu neustále něco dělat, uklízet, urovnávat a sama se tím stresuju a stěžuju si že nestíhám, že nejde dělat všechno najednou, že při péči o domácnost nezvládám věnovat dost pozornosti miminku a ještě kocourovi, který mě zlobí a dělá mi naschvály, aby toho na mě náhodou nebylo málo. Poslední třešničkou na dortu pro mě byla věc,  která završila veškerou mou snahu o dokonalost ve všem co dělám, a především pak v tom, najít úspěšnou cestu jak být šťastná díky tomu, že konečně zhubnu. A o tom bych se dneska ráda rozepsala.

   Jsem velmi nekonfliktní člověk. A to tak moc, že se často ani nedokážu bránit nebo říci svůj názor, jen abych někoho nenaštvala. Nemám ani ráda, když si druzí stěžují, když křičí a nadávají, a vlastně ani nemusí nadávat mně. Už jen ta negativní energie hněvu ve mně budí strach, při kterém volím "útěk" namísto "útok". Je to jistě téma, se kterým budu v životě muset ještě hodně pracovat (jeden z mých stínů - neprojevený hněv).

   Negativní recenze beru svým způsobem jako vyvolaný konflikt. Možná i proto žádné negativní recenze nepíšu. Nikdo nemá rád lidi co si věčně stěžují, jsou nespokojení a do něčeho nebo někoho rýpou, kritizují a odsuzují. Většinou, aniž by se zamysleli sami nad sebou. Posuzovat druhé je pohodlnější a ještě si tím vylejí určitou svou frustraci. A tak se kolikrát raději držím hesla "mlčeti zlato," aneb "pokud není nic moudrého, co bys řekl, neříkej raději nic."

   Když se ale podíváme na opačnou stránku negativní recenze, můžeme zjistit, že je sama o sobě pouze názorem. Hodnocením někoho, kdo má jistou zkušenost. A i negativní recenze může někomu druhému pomoci, stejně jako pozitivní. Mnohokrát jsem si přečetla jednu negativní recenzi na kosmetiku mezi dalšími deseti pozitivními a byla jsem za ni opravdu vděčná. Ušetřila jsem peníze, které jsem mohla investovat do pro mě vhodnějšího produktu. U všeho hodnocení vždycky platí, že co člověk, to názor, každý má jiný úhel pohledu, jiná očekávání, jinou předchozí zkušenost a proto je potřeba jakékoliv subjektivní recenze brát vždycky s rezervou a v konečném výsledku si udělat svůj vlastní názor, chceme-li.

   Před nedávnem jsem začala na instagramu sledovat profil by_karolinasmutna. Je o zdravé výživě a hubnutí. Před několika dny přišla jeho autorka s novým online seminářem o zdravém hubnutí, v němž nabízela 70 stran informací a dvě videa k tomu. Zaujalo mě pár pozitivních ohlasů a nadšených komentářů ve stories a vzhledem k obsahu instagramových příspěvků autorky jsem od tohoto semináře měla velká očekávání. Lákal na zodpovězení otázek: Jak vlastně jíst? Vynechat sacharidy nebo tuky? Jíst low carb nebo keto? Jak vhodně rozdělit poměr makroživin? Jak se mám stravovat podle svého somatotypu a jsem tukový nebo sacharidový typ? Seminář měl navést k tomu, abychom si sami vztáhli získané informace na své vlastní tělo a jeho fungování a vedle nespočtu článků, knih a informací, jež se na nás ve velkém valí, si tak jednoduše udělali názor na to, jak se správně stravovat. Autorka zmínila, že v semináři sdílí své know-how a zkušenosti z praxe a že se díky němu dozvíme, co jsme celou tu dobu při neúspěšném hubnutí dělali špatně.

   Od svých třinácti let "hubnu" a během těch mnoha let jsem pročetla opravdu velké množství všemožných článků, knih a časopisů o hubnutí a zdravém životním stylu. Sledovala jsem hubnoucí blogy, psala jsem hubnoucí blogy, psala jsem si hubnoucí deníky, jídelníčky, zkusila jsem si snad všechny možné jídelní styly a diety. Jednoduše snaha o zhubnutí je pro mě celoživotní neúspěšný boj. Neustále pročítám další a další informace a občas narazím i na něco nového, jako například před pár lety keto, low carb, cukrfree stravování, které mi jako jediné z asi tisíce pokusů o zhubnutí přineslo skvělé výsledky. Přes to nejsem zdaleka tam, kde bych potřebovala být a neustále čekám, že přijde NĚCO, co mi opravdu pomůže. Že přijde nějaká další informace, která mi uniká, chybějící střípek do skládačky, který když najdu a doplním, můj život se začne měnit a dostanu se tam, kde si celý život přeji být.

   Když jsem si tento online seminář od Karolíny Smutné kupovala, byla jsem plna očekávání, že mě odpověďmi na výše zmíněné otázky a témata překvapí v tom, co jsem doposud dělala špatně a díky jejímu jedinečnému know-how se naučím, jak mohu konečně a natrvalo zhubnout. Opravdu nevím, co jsem si v tu chvíli přesně myslela, jestli vážně existuje nějaké tajemství, které mi celých 17 let unikalo mezi prsty, anebo že existuje nějaký zázrak, díky kterému snadno zhubnu? Že je opravdu ještě něco dalšího, co se můžu dozvědět?

   Nikoliv.

   Na sedmdesáti stranách, z nichž se po odečtení jedenácti stran s titulky kapitol stane šedesát i s úvodem a obrázky, jsem se za 1500 korun! dozveděla naprosto základní informace o makroživinách, složení těla, pitném režimu, rozmístění tělesného tuku a rozdělení typu postav, fungování metabolismu, dále infomrace o fungování štítné žlázy, o stresu a spánku. Po shlédnutí videa jsem se nedozvěděla nic navíc, než co jsem si přečetla - jde v podstatě o převyprávěný obsah textu a nemá další přidanou hodnotu. Druhé video je o doplňcích stravy. Na to už jsem se, přiznám, ani nedívala, měla jsem toho všeho dost. Byla jsem neskutečně ZKLAMANÁ! Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem za tohle dala 1500 korun! Za základní, na internetu běžně dostupné informace, které si lze snadno a zdarma najít a prostudovat.

   Cítila jsem nejen velké zklamání a pocit, že jsem za své peníze nedostala zdaleka to, co by mělo odpovídající hodnotu, ale pocítila jsem i vztek. Především pak sama na sebe, protože jsem slepě uvěřila krásným slovům, které nesly příslib jakéhosi prozření a spásy. Ale byla to jen iluze a moje naivita. Ve výsledku mě celá tato událost uzemnila, z obláčku jsem spadla tvrdě na zem, nejspíš proto, abych se konečně probrala.

   Sdílím zde svůj osobní postoj a svůj mood po přečtení a shlédnutí tohoto semináře a možná, že tímto někoho ušetřím podobného zážitku. Pokud se jako já problematice zdravého stravování, zdravého životního stylu a hubnutí věnujete delší dobu, je možné, že se zde mnoho nového nedozvíte. Já osobně jsem zřejmě očekávala daleko podrobnější informace a hlubší vhled do problematiky jednotlivých témat a kapitol, komplexnější přehled a aplikovatelnost pro mé vlastní hubnutí. Bohužel jsem tam mnoho praktického nenašla, většinou jde o teorii a to opravdu velmi stručně shrnutou!

   Věřím, že se najde spousta lidí, kteří jsou s tímto seminářem spokojení. Že jim tyto informace pomůžou ujasnit si mnoho pojmů a získat určitý přehled a základní důležité informace, který pro své hubnutí potřebují a kteří třeba nelitují takto investovaných pěnez. Sama autorka mě informovala o tom, že během čtyř dnů si seminář koupilo více než sto lidí a zatím dostává jen samé pozitivní ohlasy. Otázka zní: kolik nespokojených zákazníků se ozvalo? A jen tak btw, informace, že se dá za čtyři dny vydělat sto padesát tisíc korun za sepsání brožurky a natočení hodinového videa, pro mě bylo tou nejužitečnější a nejvíce poučnou věcí ze všech!

   Po této zkušenosti jsem si řekla: A DOST! Tohle pro mě bylo jednoznačným impulzem k tomu, že mám s tím vším jednou provždy přestat. Přestat očekávat, že najdu nějakou zázračnou cestu, jak se ke své vysněné postavě dostat snadno, bez trápení, bez odříkání, bez omezování, bez počítání kalorií, bez hlídání energetické bilance, bez pomocných aplikacích, bez analyzování a plánování jídelníčků, bez pocitů viny, bez pocitů nedostatečnosti, bez těžké dřiny. Byla jsem z toho všeho nesmírně unavená.

   Pár týdnů po této události jsem nad celou situací přemýšlela a vstřebávala ji. A nemyslím jen tento fail se seminářem, ale celkově můj život, můj přístup sama k sobě, mé nastavení mysli. To, jak o sobě přemýšlím, to, co celou tu dobu svému tělu dělám, o co se snažím a proč. To uvědomění, že 17 let věnuji energii něčemu, co vůbec nikam nevede, je frustrující a vlastně mi to vzalo veškerou sílu a chuť v tomto nadále pokračovat. Za těch 17 let jsem o 22 kilo těžší. Což víc než jasně poukazuje na to, že tento způsob přístupu k sobě samé je zbytečný. Trápím se, ubližuju si a nechovám se k sobě hezky a nechávám, aby číslo na váze určovalo mou sebehodnotu. Uvědomuju si, že tahle moje cesta skončila. Že už v tom nechci nadále pokračovat. Protože ze sedmnácti let by se klidně mohl stát celý život.

   A tak se v posledních pár týdnech soustředím na změnu. Měním přístup k sobě samé, měním pohled na sebe, na jídlo a vlastně na všechno, co dělám. Všechno je o nastavení mysli, já to vím. To, co se teď učím, je ZPOMALIT a uvolnit se. Myslím, že se mi to celkem daří, ale stojí to spoustu úsilí a pozornosti. Zvažuju také založení nového blogu nebo instagramového profilu, který bude zaměřený na toto moje téma, o kterém vám tady dnes píšu. Už nikdy v životě nechci mluvit o tom, že hubnu, nebo držím dietu. Takový způsob života je vážně nešťastný.

   Je tu někdo z vás, kdo řeší podobné téma? Hubnutí, diety, postava, hmotnost, sebehodnota, sebeláska?

FOLLOW ME.