FASHION AS ART

   Dospěla jsem do bodu, kdy módu přestávám vnímat pouze jako vyjádření sebe sama pomocí oblékání. Vzpomínám na scénu z filmu Ďábel nosí Pradu, kdy Miranda vybírala doplňky k šatům, načež se Andrea, její nová, nezainteresovaná asistentka, pousmála nad dvěma na první pohled zcela identickými pásky, které jsou prý tolik rozdílné, a na vysvětlenou, jestli je tu něco k smíchu, dodala, že jí přijdou tyhle dva pásky stejné. A že se tyhle věci pořád ještě učí... 

"Tyhle věci? Už chápu. Připadá ti, že s tím nemáš nic společného. Ty prostě otevřeš skříň a vytáhneš z ní co já vím, třeba vytahaný modrý svetr, abys dala světu najevo, že jsi příliš povznesená na to, co si vezmeš na sebe. Jenomže nevíš, že ten svetr není jen modrý, není jen tyrkysový, ani azurový, je blankytný. A také si nejsi vědoma toho, že v roce 2002 představil Oscar de la Renta kolekci blankytných šatů, pak přišel Yves Saint Laurent se svými blankytnými vojenskými saky. A najednou se blankytná objevila v osmi různých kolekcích různých návrhářů, prosákla do obchodních domů a odtud někam do levného textilu, kde sis ho ulovila v nějakém koši s výprodejním zbožím. Nicméně ta modrá představuje miliony dolarů a nevyčíslitelnou práci, a je trochu komické, že se cítíš povznesená nad módní průmysl a přitom máš na sobě svetr, který ti vybrali lidé v téhle místnosti. Jako spoustu jiných věcí."

   Tímto monologem uzemnila Miranda Andrein posměšek. Také tím poukazuje na to, že v módě nejde opravdu jen o to, jaký svetr si vytáhneme z koše s výprodejním zbožím. Móda má svou zajímavou historii, svůj vývoj a za ním stojí mnoho neméně zajímavých a úspěšných návrhářů, lidí, kteří k němu svou tvořivostí přispěli a ovlivnili módní dějiny. Nad tímto jsem se začala zamýšlet ve chvíli, kdy jsem si vybírala kabelku, která neměla být z žádného obchodního řetězce, ale od "někoho". Liu Jo nebo Donna Karan? Michael Kors? A proč zrovna oni? Uvědomila jsem si, že vlastně neznám nic z tvorby těch, kdo stojí za těmito značkami. Neznám návrháře, neznám jejich tváře, životní příběhy a kariérní úspěchy, neznám historii značky. Vidím jen názvy, jména, loga. Najednou mě móda začala opravdu zajímat. A nikoliv jen ve smyslu, co si mám koupit na sebe.

   Pravdou je, že jsem se o módu do hloubky nikdy dříve nezajímala. Oblékala jsem, co se mi líbilo, to je celé. Nyní jsem zcela ponořena do intenzivního samostudia a neskutečně mě to baví. Postupně čtu mnoho knih o módě i módních návrhářích a zjišťuji, že móda je úzce spjata s kulturou všeho druhu, jelikož umění bere inspiraci z mnoha různých oblastí. Momentálně čtu biografii Coco Chanel, silné a inspirativní ženy, mimo jiné jednou z těch, kdo do odívání přinesl praktičnost, pohodlí, jednoduchost a levné látky jako je žerzej, ze kterého šila šaty, a přitom se jí podařilo toto všechno povýšit na luxus. Vedle toho listuji stránkami knihy Móda od Karen Homer, která je úžasně barevně ilustrovaná a plná základních a opravdu velmi zajímavých faktů nejen o módě, ale i o různých osobnostech spjatých s módou, stylech oblékání, kosmetice, vůních, ženském těle, focení, šéfredaktorech módních časopisů a mnohém dalším. Móda má v dnešním moderním světě samozřejmě i svá úskalí, tedy především fast fashion, rychlá móda. O tom se chystám číst v knize Vláda módy.

   Jak vy osobně vnímáte módu? Připadá vám povrchní, anebo v ní vidíte něco víc?

FOLLOW ME.