Právě čtu knihu Velké kouzlo od Elizabeth Gilbert, autorky bestselleru Jíst, meditovat, milovat. V této knize pojednává o kreativitě, o tvoření, a jelikož je spisovatelka, vychází z vlastní zkušenosti a píše o psaní. Přesně takovou knihu jsem si potřebovala přečíst. Knihu, která popisuje úskalí v procesu tvorby, vyjmenovává jednotlivé věci, které kreativitu zabíjí, a jak bychom měli tvorbu brát, chceme-li opravdu tvořit, tedy dělat přesně to, co nás naplňuje, baví a pro co žijeme, jsme-li tvůrčí osobnost.
Skvěle vystihla perfekcionismus, jakožto jednu ze základních přísad tvůrčí strnulosti a bídy.
"Perfekcionismus brání lidem dokončit jejich díla, ale ještě hůř, často jim brání byť i jen začít. Perfekcionisté se často předem rozhodnou, že výsledný produkt nebude nikdy uspokojivý, takže se ani neobtěžují s tvůrčím procesem vůbec začínat."
Každá moje tvůrčí krize tkví především v perfekcionismu. Také v nekonečném srovnávání se. V pokusech být někým, kým nejsem, třeba fotografkou nebo modelkou. Nejsem ani jedno z toho. Jaká úleva, přiznat si to. V tuto chvíli jsem tu jednoduše proto, abych psala.
"Považuji perfekcionismus jen za prémiovou, haute couture verzi strachu. Myslím si, že perfekcionismus je jen strach v módních botách na jehlovém podpatku a v norkovém kožichu. Předstírá eleganci, zatímco se třese strachy. Protože pod zářivým pozlátkem není perfekcionismus nic víc než hluboký existenciální strach, který pořád dokola říká: Nejsem dost dobrý, a nikdy nebudu."
Opravdu, jako by definovala mé nastavení mysli. Kolik takových perfekcionistek běhá po tomto světě, předem poražené, protože nikdy nebudou jako někdo jiný? Dneska jako by nemělo žádný význam vlastnit instagramový účet, nejste-li fotograf na profesionální úrovni a nevěnujete veškerý volný čas focení krásných věcí a upravování svých fotografií k dokonalosti.
Je mi to líto, ale nejsem a nebudu perfektní. Ani v tom, co dělám, ani v tom, kým jsem. Ani já, ani nikdo jiný. Tedy alespoň ne v povrchním slova smyslu. Všude kolem je tolik inspirace, tolik vzorů, tolik vší té rádoby dokonalosti, která ale nikdy není realitou a úplnou pravdou. A vlastně, proč ne. Je to vzrušující. Ale co je důležitější, ponechat si osobní kouzlo, být autentičtí v tom, co děláme, jakým způsobem to děláme a nezapomenout, co nás na tom tak baví.
Budu se k této knize zřejmě občas vracet, číst si v ní a připomínat si, o čem kreativní proces je a o čem není. Budu z ní čerpat energii a chuť tvořit, která tu občas je a chvíli zase není. Důležité je, abych se vždy s radostí znovu pustila do toho, co mě naplňuje radostí a zapomněla na pravidla, která vlastně reálně neexistují.
Sepsala jsem několik důležitých myšlenek, které je zapotřebí si připomínat, abychom nesetrvávali v bludném kruhu nekonečných začátků bez pokračování:
Do what you love. Pokud je to něco, k čemu se v myšlenkách opakovaně vracíme, co v hloubi srdce cítíme, že chceme a v čem se cítíme skvěle, není důvod, proč se tomu nevěnovat.
Keep remaining why you love it. Opakovat si, co nás na tom tak baví a připomínat si pocit z vykonávané činnosti, při které zažíváme flow, nás může snadno vrátit do procesu tvoření.
Don´t think about how to do what you love, just do it. Může existovat milion způsobů, jak věci dělat, jak je dělat jinak, lépe, ale pokud nad tím budeme jen přemýšlet, nikdy se nikam neposuneme. Protože practice makes you perfect.
Don´t compare to others. You are not others. Do it your way. Ostatní dělají to samé vždycky jinak. Je jedno, jestli lépe nebo hůř, jednoduše: dělají to jinak. My máme svůj způsob, svůj styl, přijměme ho a vnímejme jako ten nejlepší!
Don´t think about what others think. Něco, co může být opravdu velkou stopkou a strašákem všem tvůrčích lidí. Nedejte pochybám šanci. Ani na minutu. Přemýšlejme jen o tom, jak jsme s tím, co děláme, spokojeni my sami. Na ničem jiném nezáleží.
Don´t chase inspiration, be the inspiration. Sledovat, jak tvoří ostatní a inspirovat se je fajn, ale zabere to také neskutečně mnoho času, který bychom mohli raději strávit vlastním tvořením.
Never look back. You are exactly where you need to be. Tvoření je proces. Náš život je proces. Nikdy nezůstane nic stejné, každý den jsme někde jinde. Proto není potřeba se ohlížet, co jsme jak dělali v minulosti, podstatné je, co děláme teď.
Join the conversation!