teď, v období mého prvního těhotenství, je všechno trochu jiné. mé tělo se zvětšuje a váha s každým dalším měsícem roste. teď, v sedmém měsíci těhotenství, mám nahoře 12 kilo. s tímto jsem od začátku smířená a nedělám si z toho těžkou hlavu. a to i přesto, že jsou zde určité nepříjemné záležitosti, se kterými se musím popasovat a není to nic moc, jako je právě zvětšující se objem těla a problém související s tím, co si mám obléct na sebe, bolesti kloubů, především kolenou, otékající nohy i ruce, omezená pohyblivost a flexibilita těla, ale i dermatologické změny jako jsou strie, různé druhy pigmentace či jiných kožních problémů. tyto tělesné změny jsou omezující a na dobrém pocitu ze svého těla moc nepřidají. přes to všechno se na to snažím dívat jako na dočasné období. tohle je cena za to, že se v mém těle tvoří nový lidský život a ten pocit je nenahraditelný. pro to se ráda obětuji, nestěžuji si a netrápím se negativními myšlenkami směřujícími k mému tělu. mé tělo rovná se moje miminko. o tom nelze smýšlet špatně. jsem pyšná na svoje těhotenské bříško. líbí se mi, jak se zakulacuje, zpevňuje, roste. poprvé v životě se nestydím za to, obléct si šaty, které mé tělo obepínají a nestydím se za své křivky. nestydím za své tělo v plavkách. všechno je teď správně, tak, jak má být, a já si tento neobvyklý pocit užívám a říkám si, jestli ještě někdy v životě zažiji takovýto dobrý pocit ze svého těla, v období, kdy nebudu těhotná? anebo se po porodu vrátí všechny staré známé obavy a nespokojenost?
jsem v tuto chvíli neobvykle klidná a věřím sama sobě, že po porodu budu mít velkou motivaci na svém těle pracovat. lidské tělo je velice chytré a jeho schopnost seberegenerace je úžasná! po zhojení porodních ran a obnovení do původního stavu mu dopomůžu k pevnější a hladší kůži cvičením a nízkosacharidovou stravou. jakkoliv jsem teď, s miminkem v bříšku spokojená, nemůžu říct, že se netěším, až své tělo budu mít jen sama pro sebe a budu si s ním moci bez omezení dělat cokoliv budu chtít, všechno to, co v těhotenství není dovoleno, ať už jde o formu pohybu či způsob stravování.
sebeláska je v poslední době velmi často skloňované slovo, ovšem má to své opodstatnění. přijmout sami sebe takové, jací jsme a věřit si, je velmi důležité. pro někoho je sebeláska natolik vzdálená, že si nedokáže představit opak, cesta ke změně může být zdlouhavá a nesnadná, ovšem rozhodně za to stojí! každý chce být přeci spokojený a šťastný. takový pocit však dlouhodobě nenavodí nic zvenčí. začít musíme u sebe. já jsem se na tuto cestu vydala před několika lety a stále je na čem pracovat. self-love bude jedno z hlavních témat, o kterém budu ještě mnohokrát psát.
jak nahlížíte na své tělo, na své fyzické já? umíte uznat, co je na vás hezké a přijmout sami sebe se vším tak, jak jste?
Join the conversation!